Ormery: Britské mořské plody lákají svou vytříbenou chutí. Pravdou však zůstává, že vás mohly poslat i do vězení

Zdroj: Shutterstock

Ormery jsou mořští měkkýši vyskytující se na Normanských ostrovech a proslavení jsou především na druhém největším ostrově Guernsey. Mohou být shromažďováni pouze kolem 20 dnů v roce a jejich sběr je omezený řadou pravidel.

Přitahuje jejich chuť i výjimečnost výskytu

Pouze pár dní v roce zákon umožňuje sestoupit na pobřeží ostrova Guernsey v Lamanšském průlivu a hledat ceněné měkkýše. Jde o druh mořského plže z čeledi Haliotidae vyskytujícího se v severovýchodním Atlantiku a Středozemním moři.

Ormer zelený je stejně zvláštní jako ostrov, který už 800 let patří britské koruně, přestože leží jen několik kilometrů od pobřeží Francie.

Zvláštní, těžko popsatelná chuť

Měkkýši jsou už ve staré literatuře přirovnáváni k ústřicím, ale větší velikosti a příjemnější chuti. Právě jejich atraktivní chuť je lákadlem pro gurmány napříč historií. Existuje popis jejich chuti už ze 17. století, ale mnohem známější je popis z roku 1981 od Geralda Basila Edwardse:

„Jídlo, které mám ze všech jídel nejraději, jsou ormery. Nemohu říct, jak chutnají. Nejsou jako ryby, maso nebo drůbež. Nejsou jako žádné jiné jídlo na Zemi.“

Edwards přesně definoval problém této gurmánské speciality. Nejde dost dobře vyjádřit slovy, jak tento měkkýš chutná.

Údajně vzdáleně připomínají chuť ryb. Mají šťavnaté maso a jedinečnou, jemnou a lehce masovou chuť, která si drží základní charakteristiku chuti měkkýšů. Správně uvaření měkkýši mají texturu podobnou chobotnici.

Přísná pravidla pro lov

Stejně zajímavá jako samotný ormer je i definice období, kdy se smí lovit. Zákon povoluje jejich sběr pouze během přílivu a odlivu ve dnech úplňku nebo novoluní mezi Novým rokem a koncem dubna (plus dva dny po každé lunární fázi). V těchto dnech má Měsíc největší vliv na rozsahy přílivu a odlivu a rozdíl hladiny může činit až 10 metrů.

V tomto období se tito tvorové vydávají mezi skály a štěrbiny, aby si pochutnali na mořských řasách. Jejich sběr není jednoduchý a často se doslova schovávají pod uvolněnými kameny a v úzkých štěrbinách. Některá místa, kde se tvorové zdržují, jsou doslova rodinným tajemstvím a lovci si je předávají z generace na generaci.

Nalezení měkkýše ještě nemusí znamenat úspěšný lov. Tento tvor se dokáže překvapivě silně držet skály. Sběrači jsou často vyzbrojeni tradičním hákem se zploštělým okrajem nebo škrabkami.

Pro sběr je stanovena i minimální velikost jedinců, které dosáhnou až po třech letech života. Mohou se však dožít až patnácti let a průměrná samice mezi měsíci červencem a srpen vypustí asi milion vajíček.

Zajímavosti o druhu

Úlovek je často zajímavý tím, že má modrou krev, pokud je v krvi přítomen kyslík. Je to způsobeno tím, že má krevní barvivo na bázi mědi.

Lovení je hodně omezené a vyvážet z ostrova se smí pouze se speciálním povolením. Většinou se pouze velmi malé množství dostane do Japonska, kde se cení až na 150 liber za kilo (1 libra je cca 29 Kč).

První zatčení pod hladinou

Porušení pravidel je oceněno pokutou až 5 tisíc liber nebo půl rokem vězení. S lovem těchto tvorů je spojená i jedna rarita. Při porušení zákona bylo provedeno první zatčení pod vodou na světě. Stalo se to v roce 1968, kdy byla policie přivolaná místními obyvateli, protože si všimli cizince, který vynášel z moře měkkýše. Konstábl David Archer si navlékl potápěčskou výstroj a ponořil se za lovcem, aby ho přistihl při činu.

Měkkýš v kuchyni

Delikatesa má různé způsoby přípravy. Často se nakrájí na tenké plátky a smaží nebo se tluče dřevěnou palicí a osm hodin vaří v omáčce. Recept ze 17. století uvádí vaření s vepřovým bůčkem, mrkví, šalotkou a bobkovým listem.

Zdroj: bbc.com, news.bbc.co.uk
Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •