Starověcí Egypťané po sobě zanechali bohaté písemné záznamy i výtvarné umění, díky čemuž mají badatelé podrobný náhled na jejich rituály a každodenní život. Víme, že svým mrtvým třeba zanechávali obětiny v podobě jídla. To naznačuje, že dobré jídlo bylo prioritou i pro živé.
Základem byl chléb
Podle Atlas Obscura byl chléb základem staroegyptského stolu, a to do té míry, že v jazyce existovalo pro chléb nejméně 14 různých hieroglyfů. Tehdejší chléb měl však k současným nadýchaným krajícům daleko.
Používala se celozrnná mouka z emmeru (druh pšenice) a ječmene, nikoliv z moderní pšenice, a výsledné bochníky byly obvykle hrubé. Malby odhalují podrobnosti o ingrediencích a jejich přípravě, do chlebů se přidávala třeba hroznová šťáva, která podporovala kynutí.
Pivo téměř ke každému pokrmu
Podle Wine Enthusiast pivo nebylo pro starověké Egypťany jen nápojem, který si mohli vychutnat s přáteli, ale také základní potravinou, protože kvašení zvyšuje výživovou hodnotu obilí tím, že rozkládá fytové kyseliny a živiny se tak lépe vstřebávají.
Tehdejší pivo se však od toho našeho značně lišilo. Podle serveru History se standardně vyrábělo z „pivního chleba“ – pomalu pečeného koláče z rozemletých zrn a kvasnic, který se rozdrobil do vody a nechal se asi 48 hodin kvasit. Výsledný nápoj byl hustý, zakalený a pravděpodobně úplně bez pěny.
Uctívaná cibule
Podle profesora Michiganské státní univerzity Ethana Watralla tvořila cibule – spolu s chlebem a pivem – ve stravě starých Egypťanů prakticky svatou trojici. Rostla divoce, což z ní činilo snadno dostupnou potravinu pro lidi s omezenými prostředky.
Přestože však byla cibule běžnou součástí jídelníčku nižších vrstev, byla považována za mnohem víc než jen za potravinu pro chudé. Podle Státní univerzity v Novém Mexiku byla předmětem náboženského uctívání a často se vkládala do mumifikovaných těl, malovala na stěny hrobek, nebo byla součástí pohřebních darů.
Odlišná sladidla pro chudé a bohaté
Podle profesora Ethana Watralla byly pro chudé Egypťany datle, které v této oblasti rostou hojně, snadno dostupným zdrojem cukru. Datle si vychutnávali nejen samotné, ale vyráběli z nich i cukrovinky. Další dobrou volbou byly například rozinky.
Bohatí si však pochutnávali také na medu (který byl pracnější, a tudíž hůře dostupný). Používali ho nejen do sladkostí, jako jsou medové koláče, ale i do hlavních jídel – na malbách v hrobkách si staroegyptská elita pochutnávala například na gazelí pečeni na medu.
Je libo ježka nebo hrocha?
Ačkoli byla strava starověkých Egypťanů založena především na rostlinné stravě a pro dělnickou třídu byla téměř plně vegetariánská, maso bylo stále důležitou položkou na tehdejších stolech. Podle Kanadského historického muzea měli bohatší lidé přístup k domácím zvířatům a mohli si dopřát maso, jako je hovězí a skopové.
Lidé také rádi lovili, a to jak králíky a jeleny, tak také hrochy, jeřáby nebo ježky. Oblíbeným způsobem získávání živočišných bílkovin byl také rybolov, přičemž solení a nakládání ryb za účelem jejich dlouhodobého uchování bylo považováno za natolik důležité, že je podle History směli provádět pouze kněží.
Zdroj: The Daily Meal, Wine Enthusiast, History, Anthropology, New Mexico State University, Canadian Museum of History, Atlas Obscura
Autor: Dominika Jandorová
