Želvy na Galapágách jako „živé konzervy“. Dnes přísně chráněný poklad, v minulosti zásobárna čerstvého masa

Zdroj: Profimedia

Historie souostroví Galapágy sahá do roku 1535. Toho roku tyto ostrovy sopečného původu ukryté v Tichém oceánu objevil náhodně biskup Fray Tomás de Berlanga, který plul po trase z Panamy do Limy v Peru a zabloudil.

Původ ostrova

Název souostroví vznikl až v roce 1574 podle obřích a jedinečných želv. „Galapagy“ je španělský výraz pro sedlo. Právě sedlový krunýř želv byl inspirací pro pojmenování souostroví. Většina námořníků však o tomto místě mluvila jako o začarovaných nebo prokletých ostrovech.

Podél pobřeží byly totiž silné proudy, které stěžovaly navigaci, a často zde byla mlha. Ostrovy byly dlouho neobydlené, ale předpokládá se, že se občas staly přechodným domovem pro trosečníky a piráty, než se vydali hledat přívětivější místo k životu.

Velrybáři byli pro želvy tragédií

Námořní ruch na ostrovech je spojený s rokem 1792, kdy zde začali britští velrybáři lovit. Oceán kolem souostroví byl plný života a velryby zde nejen hojně žily, ale vracely se sem i přivést na svět potomky.

Velrybářství bylo velice lukrativní, ale to rybářům nestačilo. Velice brzy zjistili, že místní obrovské želvy mají nejen chutné maso, ale vydrží i měsíce živé bez vody.

Běžně tak kromě velryb na loď nakládali i živé želvy, a to po stovkách kusů. Zvířata byla poměrně brutálním způsobem přepravována z útesů na lodě, kde je námořníci skládali hlavou dolů v nákladových prostorech, aby je během plavby postupně zabíjeli a jedli.

Odhaduje se, že z ostrova odvezli až 200 tisíc želv a některé poddruhy díky masovému lovu úplně vyhynuly.

O želvách

Galapágské obří želvy jsou jedny z nejdéle žijících tvorů na planetě. Běžně se dožívají i stovky let. Jejich výhodou je pomalý metabolismus, takže nemají velké nároky na stravu. Mají měchýřovitý vak, kde si ukládají sladkou vodu, a právě proto vydržely na lodích i několik měsíců živé.

Námořníci si z nich dělali steaky, želví tuk používali jako máslo a ze zbytků vařili chutné polévky. V případě ztroskotání pili jejich krev.

O želvách psal ve svých poznámkách i Charles Darwin, který na ostrov zavítal v roce 1835 a byl fascinován geografickou izolací místa. V jeho knize The Voyage of the Beagle je zmínka, že lodě odvážely i 700 želv. Tím si posádka po dvoudenním lovu zajistila přísun čerstvého masa na dlouhé týdny. To bylo v době, kdy nebyla možnost přepravovat chlazené potraviny, praktické řešení, jak mít stále čerstvé maso.

K dalšímu úbytku docházelo zavlečením nepůvodních druhů na ostrovy. Z lodí se občas podařilo nějakému zvířeti utéct. Na ostrově se tak rozmnožili psi, krysy a kočky.

Některé druhy sem námořníci odkládali záměrně, aby se začaly množit a vytvořily tak zásobárnu masa pro další návrat na ostrovy. Po ostrovech tak začaly běhat kozy, ovce nebo prasata a často znehodnotily vejce, které želvy kladou. Populace se tak nestačila obnovovat.

Záchrana přišla za pět minut dvanáct

Dnes je naštěstí všechno jinak a od roku 1978 je souostroví pod ochranou UNESCO. Pro pobyt začala platit přísná pravidla a počet návštěvníků je regulovaný. Na ostrovech se zastavují hlavně vědci a potom návštěvníci na luxusních lodích. Žádná zvířata nesmí z ostrova ani na ostrov, a dokonce se zde nesmí ani kouřit.

Zdroj: coolgalapagos.com, seahistory.org, novinky.cz
Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •