Mořský ježek na talíři: V Chile patří k národním specialitám. Tento syrový předkrm je delikatesou především pro bohaté

Zdroj: Shutterstock

Každá země má svá typická jídla, která mají historické kořeny. V Chile patří k národním specialitám mořský ježek. Paradoxně jde o pokrm, který dnes vyhledávají především turisté.

Oranžová dobrota skrytá pod ostny

Návštěvníci tržišť často obdivují kuličky velikosti dlaně pokryté ostrými hroty. Mohou si tuto národní specialitu objednat v restauraci jako erizo rojo.

Z mořského ježka se konzumuje pouze oranžová část, což jsou vlastně reprodukční orgány. Oranžové maso je velmi delikátní a jeho chuť je popisována jako svěží a mírně slaná. Maso je také trochu slizké. To vše dohromady se spojuje v ústech v příjemnou krémovou chuť.

Jak se konzumuje

Erizo se často používá jako přísada do jiných pokrmů. Přidává se například k jiným dušeným masům, slouží jako náplň do tortilly nebo jako přísada do omáček k rybám. Za delikatesu se považuje omáčka k pošírované rybě, kdy se ježek dělá na másle.

Oblíbená je i polévka podle sto let starého receptu, do které se přidává mléko, bylinky a citronová šťáva. Podává se s opečeným toustem.

Kdo chce ale ochutnat ježka tím nejklasičtějším způsobem, musí zvolit konzumaci čerstvého a syrového ježka podávaného s cibulí, citronem a koriandrem nebo se zelenou omáčkou z petrželky. Takto podávaný slouží jako žádaný předkrm.

Ježci z farem i z rybolovu

Přestože se dnes ježek hojně produkuje na farmách, které jsou v Chile největší na světě, stále je součástí klasického rybolovu. Loví se tradičním způsobem, potápěním v moři. Rybáři vyplouvají na malých loďkách do svých oblíbených zátok, kde se potápějí a sbírají ježky ze skalních útesů a z písčitého dna do pytlů, které mají za provázky přivázané k lodi. Když je pytel plný, zatahají za provázek a další rybář, který čeká v lodi, pytel vytáhne.

V posledních letech populace ježků ubývá, a proto je jejich výlov regulovaný a omezený na určité období.

Z historie

V historii země se erizo konzumuje už po tisíciletí a archeologické nálezy dokonce nachází stopy až 11 tisíc let staré.

Mořských ježků je více druhů, nejrozšířenější jsou ježci černí a bílí. Černí jsou větší, ale nikdy se nejedí. Pro gastronomické účely se sbírají pouze ježci bílí. Ti žijí u dna a živí se mořskými řasami, mušlemi a houbami. Dříve, když se v některých místech přemnožili, dokázali vyčistit dno úplně od všeho živého a zůstala po nich hotová pustina.

Asi nejvíce populární byli v Chile v 70. letech 19. století. Dnes je jejich cena poměrně vysoká, takže jde spíše o pochoutku pro bohatší střední a vyšší sociální vrstvy a pro turisty, kteří si rádi za ochutnání specialit připlatí.

Výnosný export do Japonska

Velká část mořských ježků se vyváží do Japonska, kde tuto mořskou delikatesu konzumují hlavně jako sushi a patří dokonce k nejžádanější pochoutce. Japonci spotřebují doslova tuny ježků ročně. Přestože má tato specialita vyšší obsah cholesterolu, je to na druhou stranu velice dietní jídlo a 100 gramů masa má pouze 145 kalorií.

Zdroj: eatingchile.blogspot.com, atlasobscura.com
Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •