Meloun: Ovoce bylo objeveno před 5 000 lety. Dá se zpracovat kůra i pecky

Zdroj: Shutterstock

Ovoce, které milujeme od dětství, je spojováno hlavně s létem a jen těžko si lze představit pravou letní pohodu bez sladkého a šťavnatého občerstvení, které má navíc celou řadu zdravotních benefitů.

Cesta melounů z Jižní Afriky do světa

První vodní melouny se objevily v Jižní Africe asi před 5000 lety a dodnes tam roste mnoho divokých variant, od sladkých, přes mdlé a někdy dokonce hořké plody.

Odtud se začaly rozšiřovat po celém kontinentu a staly se například každodenní potravou ve starověkém Egyptě.

Jedním z prvních důkazů jsou hieroglyfy z té doby, které vyprávějí příběhy o sklizni vodních melounů. Zbytky melounů byly nalezeny také v hrobkách králů, kde byly ponechány jako potrava pro zesnulé v posmrtném životě.

Jejich popularitu v horkých pouštních oblastech lze přičíst vysokému množství vody, které melouny obsahují. Dokonce i Bible zmiňuje meloun jako jídlo starověkých Izraelitů, kteří byli v té době otroky v Egyptě.

Z Afriky se meloun dostal do Evropy, kam ho přivezli Maurové v 10. století. Úspěšně rostl v teplejších oblastech Středomoří. V 7. století se dostal do Indie a odtud do Číny, která viděla své první vodní melouny v 10. století. Čína je dnes jejich největším světovým producentem. Ve zbytku Evropy se meloun rozšířil až v 17. století.

Do Ameriky se dostal s evropskými kolonisty a také ve spojitosti s obchodem s otroky z Afriky. První rostliny se pěstovaly na Floridě v 16. století. Později, v 17. století, byly pěstovány v Massachusetts, Peru, Brazílii, Panamě a mnoha britských a nizozemských koloniích. Kapitán James Cook a další průzkumníci rozšířili vodní melouny na Havaj a další tichomořské ostrovy.

Šlechtění různých druhů má už tradici a stále pokračuje

Časem se vyvinuly různé druhy melounů. Mají různé tvary, barvy (uvnitř i venku) a vlastnosti. Protože semena melounu jsou při konzumaci trochu otravná, populární jsou i varianty, které je nemají.

Cílem šlechtitelů jsou také odrůdy odolné vůči chorobám a vadnutí. V Japonsku lidé pěstují dokonce hranaté plody. Plod se během růstu umístí do krychlové formy a je potom lépe skladovatelný v lednici. Tyto tvarované plody jsou velmi drahé a kdo chce ušetřit místo v lednici, dá za hranatou pochoutku i přes 300 dolarů.

Jiné varianty jsou vyšlechtěny tak, aby měly tvrdší kůru, aby mohly přežít delší (a drsnější) přepravu, nebo aby byly odolnější pro růst v chladnějším prostředí.

Dnes existuje více než 1200 variant vodního melounu, které se pěstují ve více než 96 zemích.

Hodně vody a prospěšných látek

Jelikož melouny jsou z 91 % tvořené vodou a z 6 % cukrem, jedí se hlavně jako dezert a jednoduché občerstvení v horkých dnech. Meloun však není jen sladká dobrota, ale je to doslova pramen zdraví.

Má vysoké množství vitaminu C a má nízký obsah tuku a sodíku. Dokonce se dá zpracovat i kůra, která se však tepelně upravuje, protože syrová má nepříjemnou chuť. Může se restovat, dusit a nakládat. Dokonce i jeho semena se dají jíst, když jsou sušená a pražená, nebo mletá na mouku.

Ceněný zdroj lykopenu a citrulinu

Červené zbarvení je způsobeno lykopenem, který je také silným antioxidantem. Obsahuje ho dokonce více než jiná zelenina, včetně rajčat. Nejvíce lykopenu mají plně zralé plody a také odrůdy bez semen. Právě díky lykopenu je pokožka odolnější vůči slunečnímu záření.

Plody jsou bohaté na aminokyselinu zvanou citrulin, která může pomoci prokrvovat tělo, ovlivnit vysoký krevní tlak a pomáhat udržovat srdce v dobré kondici.

Zdroj: vegetablefacts.net, webmd.com
Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •