Zabijačky dříve utužovaly rodinné vztahy. Navíc zajistily zásoby jídla na celou zimu

jitrnice a jelita
Zdroj: Shutterstock

Pro někoho je domácí zabijačka brutálním přežitkem, pro jiného je pokračováním tradice a obstaráním kvalitního bio masa na několik měsíců. Vegetariáni mají samozřejmě na takovou tradici svůj názor.

Česká tradice pomalu mizí

Lidé, kteří maso na talíři neodmítají, by měli vzít v potaz, že domácí čuník si sice neužije dlouhý život, ale ve většině případů se má lépe, než kdyby žil ve velkochovu. Domácí zabijačka je česká národní specialita, která má už dnes přísná pravidla. V Evropě na domácí chov a porážku vepřů lze narazit nejčastěji ještě na Slovensku a v Polsku.

Maso už se dnes moc neudí a končí v mrazáku

Jako každá tradice, má i zabijačka nepostradatelné náležitosti, bez kterých se neobejde. Jednou z nich je i roční období, kdy se provádí.

V Postřižinách sice paní sládková dělala zabijačku pod rozkvetlými stromy, ale běžně se vepři zabíjejí v zimě, často v období před Vánocemi. Maso se dříve uchovávalo solením a uzením, dnes se zamrazuje.

Na vepřové hodování se scházela celá rodina

Zabijačka je velmi náročná, pokud jde o množství fyzické práce, už proto se k ní kromě řezníka zvou i rodinní příslušníci. Začíná se většinou, sotva se rozední.

Jak se lidé stěhují do měst, pracují ve městech a zemědělské usedlosti mění na rekreační chalupy, zabijaček ubývá. Vykrmení vepře je také finančně náročné a už se to moc nevyplácí. Zabijačky se tak spíše konají na jarmarcích jako atrakce pro návštěvníky.

Zabijačky dříve utužovaly rodinné vztahy. Navíc zajistily zásoby jídla na celou zimu
tlačenka, zdroj: Shutterstock

Šlo o zažitý způsob, jak naplnit spižírnu

Na venkově ještě do revoluce nebyly velké možnosti k nákupu a lidé nebyli zvyklí jezdit do měst nakupovat. Proto byl v každé druhé chalupě chlívek a v něm čuník Pepa. Porážka vepře umožnila i větší rodině obstarat si zásobu masa na zimní měsíce, než byla další rok vykrmena kuřata, kachny či králíci.

Navíc se ze zabijaček staly rodinné slavnosti. Scházeli se příbuzní, kteří se jinak přes rok neviděli, a u plných stolů hodovali. Vypomáhali si i sousedé a za pomoc si odnášeli výslužku. Měli tak možnost si během zimy hned několikrát obstarat zabijačkové pochoutky, které se nedají dlouho skladovat, jako jsou polévky, tlačenka, jelítka, jitrničky, ovar, škvarky atd.

Z vepře se využilo úplně všechno

Zabijačka je unikátní také v tom, že se naši předci naučili zpracovat z prasete úplně všechno, od střev přes žaludek až po nožičky. Dokonce i vařené kosti dokázali rozdrtit a použít jako krmení pro drůbež.

Samotný akt porážky se moc nezměnil. Řezník už sice nad čuníkem nepronáší nahlas ortel, ale jinak jsou metody přípravy masových specialit podobné, jako byly před sto lety.

Kvůli ohlasům ochránců zvířat je porážka jehličkovou pistolí rychlá a provádí ji pouze osoby, které k tomu mají oprávnění (řezníci a zkušení hospodáři).

Od ovaru až po výpečky

V chladném období a při práci venku už je zaběhnutý stravovací systém. K obědu se většinou podává ovarová polévka s kroupami, někdy guláš či ovar s křenem.

Večer se zase všichni zahřejí tmavou polévkou, zvanou prdelačka. K jídlu už jsou výpečky, jelita a jitrnice. Jako poctu hospodář dostával smažený mozeček, ale tento zvyk už kvůli předsudkům vymizel.

Zdroj: autorský článek

Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz