Vermikompostér: Žížaly v kuchyni získávají stále na větší oblibě. Za hubičku jej zvládne vyrobit i kutil začátečník

Zdroj: Shutterstock

Užitečné zpracování zbytků z kuchyně může být velice jednoduché s domácím kompostérem osazeným žížalami. Vzniklé hnojivo může posloužit nejen na zahrádce, ale i pro pěstování bylinek za oknem nebo pro rostliny na balkoně či trávník před domem.

Levná varianta domácího kompostéru

Přestože jsou komerčně vyrobené domácí kompostéry z plastu, někoho může odradit pořizovací cena, a proto vznikla ekonomičtější varianta vyrobená svépomocí.

Výroba kompostu je snadná

Samotná přeměna kuchyňského odpadu na kvalitní kompost už je hračka. Stačí si obstarat žížalí násadu a potom jen hlídat, aby hmota v kompostéru byla provzdušněná a prostředí mělo ideální vlhkost. Ta nesmí být příliš velká, aby hmota nezačala plesnivět a kompostér nesmí ani vyschnout, protože by příliš velké sucho zabilo žížaly.

Provzdušnění lze docílit například vložením ruličky od toaletního papíru nebo kouskem kartonu, do kterého se ukládají vajíčka. Vlhkost se do kompostéru dostane z přidávaných surovin a ty lze ještě mírně postříkat po vložení do kompostéru rozprašovačem.

Co je třeba k výrobě kompostéru

Jako základní materiál dobře poslouží 3 plastové kbelíky s víkem stejné velikosti. Není třeba je kupovat. Využít jdou i ty, ve kterých se prodává barva nebo větší balení potravin pro jídelny a restaurace.

Jednoduchý systém spodního a prostředního kbelíku

Kbelíky se postaví na sebe a propojí se vzájemně. Horní dva kbelíky mají děrované dno a spodní dva kbelíky mají děrovaná víka.

Ve spodním kbelíku, který se nechává prázdný, se zachytává tekutý obsah. Říká se mu žížalí čaj a je to velice ceněné hnojivo, které se jednoduše přidává do zálivky.

V prostředním kbelíku bydlí žížaly. Jako základ se jim do kbelíku může dát navlhčený papír ze skartovačky (není vhodný ten lesklý a barevný) a trocha substrátu. Potom už se přidávají zbytky z kuchyně, od slupek až po lógr z kávy.

Odpad by měl být pokrájený na malé kousky. Nikdy se do kompostéru nedávají zbytky živočišného původu. Někdy se může stát, že některá surovina žížalám nechutná, a proto je na začátku dobré to sledovat a takové suroviny z kompostéru vyřadit.

Žížaly lépe dělají svou práci, když mají klid. Proto je lepší jim zbytky přidávat do kompostéru jednou za několik dní.

Horní kbelík jako rezerva

V okamžiku, kdy se prostřední kbelík naplní, stačí do horního kbelíku položit vlhký základ a začít tam dávat odpad. Během několika dnů se žížaly otvory přestěhují k potravě a prostřední kbelík je možné vyjmout a BIO substrát dle potřeby použít. Prázdný kbelík se potom dá nahoru na kompostér a čeká na své použití v dalším cyklu.

Pro stabilnější konstrukci

Stability celého systému lze docílit vyřezáním středu vík spodního a prostředního kbelíku. Víka se následně tmelem přilepí ke dnu kbelíku, který je nad víkem. Tím se systém i utěsní, aby si udržel optimální vlhkost.

Ideální umístění

Kompostér by měl být uložený v teple do 25 °C. Žížaly by se při vyšší teplotě mohly „uvařit“, proto je třeba místo volit s rozvahou. Umístění na balkoně není úplně nejideálnější, protože tam svítí slunce. Žížaly nesnesou ani zimu a mohly by zmrznout.

Pokud není místo v komoře, na kbelíky lze vyrobit různé obaly, které kompostér zkrášlí.

Zdroj: epa.gov, kokoza.cz, idnes.cz
Autor: Lída Kropáčková

Přidat na Seznam.cz