Stravování za Karla IV.: Kaše jen pro bohaté a revoluce v pekařství

Zdroj: Shutterstock

Vláda Karla IV. byla díky absenci válek obdobím blahobytu pro chudý lid. V potravinářství navíc došlo k malé revoluci: vznik mlýnů výrazně zasáhl do produkce i spotřeby pečiva. A nenasytné strávníky musela krotit církev.

Sladit mohli jen bohatí

Rozšířená je představa, že za vlády Karla IV. v jídelníčku chudých obyvatel převládaly kaše. A i když obilné kaše byly zajisté častým pokrmem, na sladkých kaších si pochutnávali jen ti movitější.

Jak vysvětluje na iDNES Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka z Thomayerovy nemocnice v Praze, cukr v té době nebyl, a tak se sladilo ovocem nebo medem, což nebylo zrovna levné.

Chlebová revoluce

Co se naopak v 14. stoleté hojně rozšířilo i mezi chudé obyvatelstvo, bylo pečivo. Rozvoj větrných a vodních mlýnů změnil systém výroby pečiva. Do té doby si lidé museli obilí mlít sami a chleba pekli do zásoby, což znamenalo, že se museli naučit zpracovat i tvrdý chléb. Zahušťovali s ním pokrmy nebo z něj vyráběli kaše.

Zavedení mlýnů však znamenalo zpřístupnění čerstvého chleba. „Ale pracovalo se s ním jinak. Běžně se přikusoval tak, že se lámal, anebo se krájel a používal se jako talíř. Snědlo se maso, ale ne ten chleba. Pak se na něj dala další porce a nakonec se chleba snědl, anebo se vracel do kuchyně, kde se zpracoval na zahuštění omáček nebo na výrobu kaší,“ říká Starnovská na již zmíněném portálu.

Mořské ryby i bažanti

Na jídelních stolech bychom tak našli potraviny, které i dnes patří k těm dražším. Oblíbené byly například mořské ryby, které byly dostupné díky podpoře obchodu, ale také proto, že hranice území pod vládou Karla IV. dosahovala až k moři.

K mání bylo samozřejmě také maso. Nejvyšší vrstvy si mohly dovolit zvěřinu, přičemž k nejoblíbenějším druhům patřili bažanti, koroptve nebo křepelky. Za lahůdku byli považováni zpěvní ptáci a oblibě se těšili také kanci a zajíci.

Měšťané měli na talíři nejčastěji hovězí a vepřové maso, hůře dostupné, ale také vítané bylo telecí a jehněčí. Na venkově se nejčastěji podávalo vepřové a skopové.

Půst jako brzda pro nenasytné

Navzdory příznivým podmínkám však hlavně chudé obyvatelstvo muselo s potravinami rozumně hospodařit, na což dohlížela také církev.

Půsty nevyjadřovaly jen náklonnost bohu, ale také byly způsobem, jak lidu zabránit v konzumaci veškeré úrody. Církev jimi nutila lidi myslet i na horší časy.

Zdroj: iDNES, Fórum zdravé výživy, Dotyk, Prima ZOOM

Autor: Dominika Jandorová       

Přidat na Seznam.cz